Nejsou to přímo klasické citáty, spíše pro zajímavost.
'Míra tohoto hrozného vývoje Evropy řítící se do zkázy, jejž jsem plná tři léta v celé jeho tragice co nejintenzivněji krok za krokem a s plným vědomím toho, oč jde, prožíval, a jemuž jsem se ze všech našich sil zoufale bránil, byla tak naplněna... Bez naší účasti a přes mobilizaci veškeré branné moci byla smluvena a podepsána čtyřmi velmocemi - a nám pak vnucena - pro Evropu a celý svět osudná dohoda mnichovská.
Dr. Edvard Beneš - reakce na Mnichov
Drahý pane Beneši,
je mi teprve jedenáct let, ale už jsem o Vás mnoho slyšel a četl, budete-li mít čas, napište mi krátký dopis a řekněte mi něco o svých dětech, máte-li je. Nemáte-li čas na psaní, tak mi, prosím Vás, podepište kousek papíru a dejte ho do vyplacené obálky s mou adresou, abych měl od vás podpis a obálku se svým jménem. Můj tatínek byl v poslední válce, ale já doufám, že do války nikdy nepůjdu, i v to, že se jednou najde způsob, jak to udělat, aby Německo a jiné silné země nebraly zemi malým a slabším národům.
Se srdečným pozdravem
Ralph Einer Hormon
Milý Ralphe,
lituji, že jsem ti doposud neodpověděl na Tvůj pěkný dopis z 10. června. Hodně jsem cestoval a neměl jsem kdy odpovědět dříve.
Rád bych Ti napsal, že mám hodně dětí, ale nemám je. V Grinelu v Iowě, kde mi byl doručen Tvůj dopis, mi připomněli, že v Československu je přes 10 000 000 lidí, kteří čekají, že se o ně budu starat tak, jako se o tebe stará Tvůj otec a matka. Dělám co mohu, abych jim dopomohl k žití v tak svobodné zemi, jako jsou Spojené státy.
Zaujalo mě, když jsem četl, že Tvůj tatínek bojoval za světové války, aby pomohl zřídit v Evropě demokracii. Doufám, že nikdy nebudeš muset bojovat v jiné válce, ani Ty, ani tobě podobní hoši. Ale snad budeš přesto muset být vojákem, a bojovat, jako bojoval Tvůj otec za svobodu a demokracii. Myslím, že víš tak dobře jako já, že na světě jsou zlí lidé, kteří hochům chtějí brát hračky, když si s nimi chtějí v klidu pohrát. A někdy pak chlapec musí zápasit se zlomyslníky, aby ho nechali na pokoji
Mně se zvlášť zalíbilo, když jsi napsal, že se musí najít nějaký způsob, jakým zamezit, aby ti zlí v Evropě nebrali to, co patří malým a méně mocným zemím. Také já doufám, že takový nějaký způsob je a stále se ho snažím najít. Ale když už my dva jsme tady, abychom takovým způsob objevili, tak se o to budeme přičiňovat co nejvíce, viď?
Pozdravuji Tě a přeji Ti všechno nejlepší. Tobě, který žiješ v báječných svobodných Spojených státech. A napiš mi jednou, až dospěješ.
Srdečně pozdravuje
dr. Edvard Beneš
V příloze je kniha Deník legionáře. Úryvek je z mé seminárky, která byla o Legionářské literatuře.
Plukovník Švec (1928)
Divadelní hra napsaná podle skutečné události. Podle této hry vznikl němý film a v roce 1928 získal Rudolf Medek za tuto hru státní cenu. Někteří levicoví kritici jako F. Peroutka a F.X. Šalda hru kritizovali pro pravicový nacionalismus a pro příliš čestnosti a hrdosti hlavního hrdiny. Hra pojednává o veliteli legionářů, který se zastřelí, aby zastavil rozpad morálky.
Josef Jiří Švec se narodil 18. července 1883 v obci Čenkov u Třeště. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově studoval učitelský ústav v Soběslavi. Poté učil osm let v obecné škole v Třebíči. Roku 1911 odešel sokolské ideje šířit do Ruska, kde působil jako učitel tělocviku.
Po vypuknutí války nenastoupil do Jihlavy ke svému pluku, ale hlásil se jako dobrovolník do České družiny v Kyjevě. Začínal jako velitel první čety, ale největší slávu si získal jako velitel osmé roky 1. střeleckého pluku. V červnu 1917 bojoval se svou rotou v bitvě u Zborova.
25. října 1918 spáchal demonstrativně sebevraždu, poté co mu jeho podřízení vypověděli poslušnost a odmítli splnit rozkaz. Plukovník Josef Jiří Švec patří k nejvýznamnějším legionářským osobnostem.
,,Nemohu přežíti hanby, stihnuvší naše vojsko vinou mnohých nezřízených fanatiků - demagogů, kteří ubili v sobě i v nás všech ubíjejí to nejcennější - čest.''
V roce 1923 vychází knižně také Švecův osobní deník pod názvem Deník legionáře.
Pak jsem ještě našel úryvek ze souboru povídek Železný vlk od Františka Langera.
Ale co bude později? Budeme zde stát tak dlouho, až červení naberou dostatek sil, jimiž nás napadnou? Nebo třebas jen až přivezou jedno či dvě děla? Nuže, opustit vlak a přejít přes hory do Čeljabinska! Ale co s raněnými? Převést na povozkách bude možno snad jen lehce raněné. A kdoví zda budeme moci jít s sjízdnými cestami! A raněné zde zanechat? Toho ještě nebylo! Nikdy československý voják neopustil svých raněných. Později podporučík Maksa u Buzuluku poprosí svého bratra, aby jej ubil, protože nemůže být odnesen z bojiště a padl by červeným do rukou. A sám si přidrží bratrskou hlaveň k čelu. Jinde ranění společně pod sebou rozervou bombu. Kvůli raněným byly podnikány zoufalé protiútoky, byly hájeny pozice do poslední vteřiny, a stalo-li se, že přece byl někde raněný opuštěn, vyčítali si jeho zůstavení hůře než porážku. Ne, jestli kdy bylo bratrství ve vojsku skutečným, hlubokým a opravdovým, bylo to v chování se k raněným druhům. Avšak zvěst o těžké situaci došla i do vozu, kde medik Drbohlav raněné ošetřoval. A tu kdosi z nich řekl:‚Vás je na čtyři sta, nás neplných třicet. Nestarejte se o nás, zachovejte vlasti čtyři sta vojáků a jděte!‘ ... Tak se ani nedovíš, který hrdina ze třiceti řekl čtyřem stům, že jsou ochotni zemřít, aby žilo čtyři sta českých vojáků. Řekli tak asi všichni, a kdo mluvil, pronesl jen myšlenku všech
No, alespoň jsem chtěl dát podnět k malému zamy?lení 
nejdříve srpen...) bych rád otevřel další novou sekci a to knihy ke stažení. Mám jich už pár připravených z online knihoven a chtěl bych některé co mám ve sbírce oskenovat nebo ofotit ( Zborov cca 120stran a Armáda a národ cca 700 stran ). Tak pokud máte také některé oskenované nebo stažené v počítači dejte vědět.
denik_legionare.zip